Masajové – aristokrati afrických savan
Pokud se kohokoli zeptáte na nejznámější africkou etnickou skupinu, jistě mu na mysli vytanou Masajové. Tato etnická skupina žije na rozsáhlém území rovníkové Afriky, na hranicích států Keni a Tanzanie. Pokud cestujete do národního parku Seregenti, jistě i tady na Masaje narazíte. Masaje můžeme charakterizovat jako hrdý a válečnický národ, který ale stále žije poměrně primitivním způsobem. Přesto patří návštěva jejich vesnice k neopakovatelnému zážitku pro všechny cestovatele. Počet Masajů se v současné době odhaduje na 250 tisíc.
Původ Masajů
Některé prameny přisuzují Masajům egyptský původ, jiné jsou o poznání střízlivější a jejich pravlast zasazují k pramenům horního Nilu. Co se týče skutečného původu Masajů, ten je do dnešních dob zahalen rouškou tajemství. Neznalost písma a chybějící záznamy značně ztěžuji práci archeologům a etnografům, kteří po původu a historii Masajů pátrají.
Nejpravděpodobnější se však zdá být verze, která říká, že Masajové přišli do své současné vlasti z oblasti jižního Súdánu. Sami Masajové tvrdí, že je stvořil bůh Engai a dal jim k dispozici všechny pastviny na zemi a stáda dobytka k tomu. Bez nadsázky můžeme konstatovat, že se pokládají za vyvolený lid boží. Možná právě odtud pramení jejich neuvěřitelná hrdost vůči černochům i bělochům. Není se proto čemu divit, že se ke svému okolí chovají zdrženlivě, upjatě, ale zároveň suverénně.
Kde a jak Masajové žijí?
Masaje můžete nalézt v bezvodých travnatých stepích a trnitých buší, kde je o srážky opravdu nouze. Plochy jsou sice nevhodné pro jakoukoli formu zemědělství, vyhovují však nomádskému způsobu žití Masajů, spojenému s chovem skotu. A se skotem nepochybně souvisí také potřeba vody. Masajové skot napájí zhruba dvakrát týdně a to tak, že jej vyženou k napajedlům a vodním pramenům, které ale mohou být vzdáleny desítky kilometrů daleko. Výjimkou ale není ani transport vody. Většinou ho provádějí ženy na zádech oslů. Jakmile i tato vlhká místa vyschnou, je potřeba se přesunout na jiné území – blíže k vodě. Jakmile přijdou první deště, Masajové se opět vrací na své původní místo. A tak stále dokola.
Masajové a Kikujové
Ačkoli jsou Masajové nejznámějším, nejsou nejpočetnějším etnickou skupinou. Toto prvenství zastávají Kikujové, kterých je dle odhadů celé čtyři miliony. Masajové a Kikujové spolu dnes udržují poměrně dobré (a zejména pak obchodní) vztahy. Vždy tomu tak ale nebylo. Klid a vzájemnou harmonii mezi těmito dvěma africkými kmeny narušil kolonialismu, kdy v roce 1880 přišli na území dnešní Keni Britové, postavili železnici a zabrali původní domov Kikujů.
Kikuje vystěhovali na malé ohraničené území, kde ale nemohli dost dobře hospodařit, což narušilo do té doby poměrně klidné vztahy s Masaji. Traduje se, že ze strachu o vlastní život Kikujové Masajům kradli dobytek, což pochopitelně nemohlo zůstat jen tak. Naštěstí se v průběhu let vztahy mezi Kikuji a Masaji urovnaly a dnes jsou na poměrně přátelské úrovni.
Jazyk, tradice a vzhled Masajů
Masajové mluví jazykem Maa, který spadá do Nilo-Saharské jazykové skupiny. Co se týče tradic, na těch si Masajové velice zakládají. Jejich největším bohatstvím je dobytek, konkrétně tedy krávy, které jsou údajně dědictvím boha Enkaie. Kráva je obvykle jejich jediným zdrojem obživy. Žere trávu a je tak spojená se zemí. Masajové věří, že kdyby půdu kultivovali, svému bohu by se znelíbili.
Masajové zemi neobdělávají, nekopou studny, raději pijí z potůčků, i když studny jsou, dokonce ani nepohřbívají mrtvé – nechají je napospas divokým zvířatům, někdy tělo pomazávají krví a tukem, protože kdyby zvíře nechalo mrtvolu bez povšimnutí, znamenalo by to, že je něco v nepořádku a vedlo k sociální hanbě. Zajímavostí také zůstává, že půdu nesmí vlastnit jedinec anebo rodina. Bohatství spočívá v něčem docela jiném. Ve stádu dobytka.
Co se týče oblékání Masajů, to se liší dle věku, pohlaví a místa. Obvykle nosí jednoduché sandály, které jsou vyráběné z plastu nebo pneumatik. Přes rameno pak má přehozený kus bavlněné látky v modré anebo červené barvě. Červená barva má pro Masaje extrémní důležitost. Je to totiž barva válečnictví. Ženy i muži navíc ještě zdobí svá těla nejrůznějšími malbami. Ženy se krášlí také korálky a dřevěnými náramky. Typické jsou – pro našince možná neobvyklé – vytahané lalůčky uší, k nimž si ženy dopomáhají právě těžkými ozdobami. Dlouhé vlasy nosí jen muži válečníci, ženy mají hlavu vyholenou a naleštěnou tukem nebo máslem.
Rodinné svazky a život Masajů
Pro Masaje (stejně jako Kikuje) je typické mnohoženství. Čím víc krav muž má, tím je bohatší a může si dovolit více manželek. Jejich společenský život je postaven na oddělené výchově chlapců a děvčat. Chlapci a děvčata v dětském věku žijí se svojí matkou v chýši, která je postavena z proutěného pletiva a směsi bláta a kravského trusu. Chýše stojí uvnitř kruhové ohrady, kde ve vlastních „domech“ bydlí i ostatní otcovy ženy s dětmi. Celému tomuto komplexu se říká enkang a slouží jako ochrana před lvy a dalšími predátory.
